Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Zajímavosti v okolí

Lovecko-lesnické muzeum v Úsově

Lovecko-lesnické muzeum v Úsově je ojedinělým historickým muzeem tohoto druhu ve střední Evropě. Prezentuje lovecké a přírodovědné sbírky v původní lichtenštejnské instalaci z přelomu 19. a 20. století. Exponáty jsou sto let staré v nezměněném stavu. Muzeum je umístěno v zámeckých interiérech někdejšího hradu Úsova.

Původní gotický hrad, postavený ve stylu francouzského kastelu, náleží mezi nejstarší na Moravě. Je královského založení z první poloviny 13. století, první zmínka o něm spadá do roku 1260. V 15. století byl krátce v držení Šternberků. Byl občasným sídlem synovce Karla IV., markraběte Prokopa, jemuž sloužil ve válkách s jeho bratrem Joštem jako důležitý opěrný bod. V 15. století byl dlouhodobě zastaven pánům z Vlašimi. Jejich nástupci, Boskovicové, získali v 16. století hrad do vlastnictví a od roku 1597 patřil Lichtenštejnům. Z původního hradu se dochovaly především hradby zpevněné válcovými věžemi, zvýšené pro potřeby dělostřelby v 15. století. Renesanční klenby v zámecké budově a některých místnostech hospodářských budov dokládají výstavbu zámku na místě staršího gotického paláce a rozšiřování zástavby za Boskoviců. Barokní přestavba zámku a výstavba honosného schodiště byla provedena v letech 1692 – 1699 podle návrhů Domenica Martinelliho. V objektech úsovského zámku sídlila po dlouhou dobu správa panství, v letech 1852 – 1867 zde působila první lesnická škola na Moravě, v letech 1911 – 1914 městská obchodní mlynářská škola a v meziválečném období česká obecná menšinová škola. V roce 1898 schválil Jan II. z Lichtenštejna zřízení lesnického a loveckého muzea s bohatými sbírkami zvířeny z rozsáhlých lichtenštejnských panství a z loveckých výprav do Polska, Itálie, Afriky a Indie. Pro jejich umístění byl následně vybrán úsovský zámek. Lichtenštejnové vlastnili zámek do roku 1945, poté ho spravoval stát, od roku 1995 je hrad a zámek majetkem města Úsova.

 

Hrad Bouzov

 

  

Založen na počátku 14. století, Búz z Búzova byl v letech 1317 - 1339 prvním známým držitelem hradu. Od poloviny 14. stol. jej drželi páni z Vildenberka, kteří v roce 1382 prodali panství moravskému markraběti Joštovi. Ten je pak v roce 1396 přenechal svému přívrženci Heraltovi z Kunštátu.

V rukou pánů z Kunštátu zůstal hrad Bouzov s kratšími přestávkami téměř až do konce 15. století. Je pravděpodobné, že na hradě Bouzově se narodil pozdější český král Jiří z Poděbrad . Jiří z Poděbrad postoupil panství někdy před rokem 1442 svému stoupenci Zdeňkovi Kostkovi z Postupic. V letech 1472 - 1696 byl v majetku mnoha různých českých a moravských rodů. Pak celé panství kupuje Řád německých rytířů.

Majetkem řádu zůstal hrad až do 1. 10. 1939, kdy byl konfiskován jako majetek spolku - nebyl uznán jako církevní majetek. Spolu s dalším řádovým majetkem byl předán do správy Gesellschaft zur Förderung und Pflege deutscher Kulturdenkmäler se sídlem v Berlíně.

Po válce byl konfiskován dle dekretu prezidenta č. 12/1945 a č. 5/1945 a č. 108/48 Sb. a podle zákona č. 135/46 Sb.

Od roku 1945 byl hrad ve správě Národní kulturní komise, Státní památkové správy, (Krajského) Vlastivědného ústavu (muzea) v Olomouci a od 1. 1. 1994 je ve správě státní příspěvkové organizace Státní hrad Bouzov.

Dnešní podobu získal hrad po rozsáhlé přestavbě v letech 1895- 1910. Projekt a plány rekonstrukce vypracoval Georg von Hauberisser na základě požadavků a představ arcivévody Evžena Habsburského, velmistra řádu, který také celou stavbu financoval ze svých soukromých prostředků.

Hrad je plně zařízen a vybaven. Mobiliář pochází převážně ze soukromých sbírek arcivévody Evžena Habsburského (pozn.: konfiskováno Čsl. státem roku 1918), částečně ze sbírek Německého řádu. Novodobé zařízení pak bylo vyrobeno speciálně pro objekt.

Nákladná a náročná rekonstrukce byla provedena neobyčejně citlivě z hlediska historické věrohodnosti a slohového souladu. Romantickou přestavbou vznikla dokonalá představa mohutného středověkého sídla, v jehož objektech se prolíná několik uměleckých slohů, zvláště gotika a renesance. Historickou a uměleckou hodnotu umocňuje množství významných starých uměleckých děl. Úprava objektu byla provedena s ohledem na plánované zpřístupnění veřejnosti. Hodnocení a význam památky

 

Javoříčské jeskyně

Veřejnosti přístupné Javoříčské jeskyně se nacházejí na střední Moravě asi 10 kilometrů západně od Litovle. Podzemní systém Javoříčských jeskyní vytváří komplikovaný komplex chodeb, dómů a propastí. Byly vytvořeny v ostrůvku devonských vápenců a na jejich vývoji se podílel potok Špraněk.

Podstatná část jeskyní byla objevena při několikahodinovém namáhavém průstupu nižším patrem roce 1938, další partie pak byly objevovány především v padesátých letech. V současné době je známá délka jeskynních chodeb asi 4 km chodeb, denivelace je 108 m, délka prohlídkové trasy pro veřejnost je 788 metrů.

Jeskyně mají překrásnou krápníkovou výzdobu, jejíž bohatost vyniká ve dvou mohutných prostorách – Suťovém dómu a dómu Gigantů. Kromě nejběžnějších typů krápníkové výzdoby, která místy dosahuje úctyhodných rozměrů, je zde bohatý výskyt i tzv. heliktitů, což jsou krápníky, které rostou proti zákonům gravitace. Dominantou je též přes 2 metry vysoká záclona. Veřejnosti nepřístupné nižší patro tvoří složitý labyrint chodeb propojených propastmi, upadající do hloubky až 60 metrů a dodnes není zcela prozkoumáno.

Fotografie:

    

 

Mladečské jeskyně

Mladečské jeskyně se nacházejí na západním okraji obce Mladeč u Litovle na okraji chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Puklinové chodby a dómy se nacházejí v podzemí vápencového vrchu Třesín. Části podzemních prostor jsou bohatě zdobeny krápníky a sintrovými náteky. Nejkrásnější partie jeskyní se nazývají Chrám přírody a Panenská jeskyně.

Jeskyně byla známa od pradávna a je mimořádně významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou. Vedle kostí vyhynulých pravěkých zvířat zde bylo nalezeno velké množství koster lidí starší doby kamenné s četnými doklady o jejich činnosti (kamenné nástroje, ohniště).

Prohlídka v jeskyni trvá 40 minut, délka prohlídkové trasy je 380 m a jeskyně je přístupná od dubna do října. Celková délka jeskyní je přes jeden kilometr, jeskyně byly objeveny na počátku 19. století.

 

 

 

 

 

 

Vlastivědné muzeum v Šumperku

Vlastivědné Muzeum v Šumperku

Muzeum Šumperk je největším zařízením Vlastivědného muzea v Šumperku, a to jak rozsahem sbírkového fondu, tak velikostí expozic a výstavních prostor. Je sídlem ředitelství organizace, odborných pracovišť společenských a přírodních věd, redakce sborníku Severní Morava a informačního centra. Muzeum využívá více než poloviny budov areálu Pavlínina dvora v Šumperku, objektu v parku v centru města. Protože prostory zde nevyhovují pro činnost řemeslnických dílen muzea, kovářské, stolařské, stavební a preparátorské, využívá se i odloučeného pracoviště v bývalé robotárně na Lidické ulici.

Muzeum v Šumperku bylo založeno jako soukromé v roce 1896 a po vzniku muzejního spolku po roce 19l0 bylo chápáno jako německé městské muzeum. První výstavní prostory mělo v bývalém dominikánském klášteře, po roce 1921 pak přesídlilo do tzv. Geschaderova domu v Kladské ulici. V roce 1945 bylo německé muzeum předáno do české správy a na počátku 50. let mu byly přiděleny nové prostory v Pavlínině dvoře.

Pavlínin dvůr byl původně příměstský hospodářský statek Franze Tersche z počátku 19. století, užívaný pro chov skotu a výrobu a distribuci mléka a mléčných výrobků. Byl to rozsáhlý prostor téměř čtvercového půdorysu obklopený řadou stodol, nejméně se dvěma velkými sálovými kravíny zaklenutými klenbami mezi pásy, s mléčnicí a s ubytováním pro personál. Ve 30. letech 19. století byl doplněn Terschovým synem o klasicistní panský obytný dům. Dům byl v 80. letech 19. století přestavěn architektem M.Hinträgerem na novorenesanční palác pro barona Chiariho a na počátku století 20. ještě rozšířen. Zároveň byly přestavovány i hospodářské budovy, postaveny rozlehlé stáje s litinovými sloupy a klenbami mezi traverzami. Kolem dvora byl založen park a poblíž zeleninová zahrada. Ve 20. letech 20. století byla modernizována mlékárna a zřízena prodejna mléka. Po roce 1945 přešel objekt do majetku Města Šumperka, byl zde městský stavební dvůr, sběrna odpadových surovin, garáže a posléze i muzeum. V 60. a 70. letech 20. století byly všechny stavby dvora včetně půdních prostor rekonstruovány pro potřeby kulturních zařízení sídlících ve městě. Pavlínin dvůr byl vyhlášen kulturní památkou. Muzeum opravami získalo kvalitní výstavní a koncertní síň, reprezentativní prostory pro stálou expozici, výstavní kabinet, řadu kanceláří pro odborné a správní pracovníky, aranžovnu, konzervátorskou a preparátorskou dílnu i menší provozní prostory pro řemesla. Na počátku 80. let bylo jižní křídlo dvora nahrazeno novostavbou určenou pro potřeby šumperského Domu kultury. Zkvalitňování vnitřního vybavení, opravy střech a inženýrských sítí probíhaly po celá 90. léta. V roce 2005–2006 proběhla rekonstrukce fasád severního křídla dvora a v části bývalých stájí byla vybudována Městská galerie, nové informační centrum a přednáškový sál. Rozsáhlý dvůr, který je jen občas užíván pro některé kulturně-společenské akce, bude rekonstruován v nejbližších letech a nabídne řadu dalších možností pro kulturní vyžití obyvatel města. Byla dokončena i rekonstrukce budov muzea v robotárně.

 

Památník Adolfa Kašpara v Lošticích

Památník Adolfa Kašpara v Lošticích je umístěn v domě, ve kterém od roku 1911 do roku 1932 trávil léto se svou rodinou významný český knižní ilustrátor, rodák z Bludova, Adolf Kašpar. Poprvé navštívil Loštice v roce 1910. Zdejší kraj se mu zalíbil, koupil v Lošticích pozemek a nechal si zde podle vlastního návrhu vystavět dům, který vybavil podle svých představ o účelnosti a pohodlí. Sám si v něm navrhl a zařídil ateliér s vyhlídkou do kraje. V šedesátých letech 20. století rozhodl tehdejší Vlastivědný ústav v Šumperku zřídit v Kašparově domě umělcův památník. Adaptační práce alespoň zčásti vrátily objektu charakter a atmosféru doby, v níž Kašpar žil a tvořil. Zvláště zařízení výtvarníkova ateliéru přibližuje chvíle jeho tvorby. Za pomoci umělcovy rodiny a přátel byla shromážděna kolekce mistrových prací, která se stala základem průběžně doplňované umělecké sbírky, z nichž mnohé může návštěvník zhlédnout ve stálé expozici věnované mistrově tvorbě.

 

Muzeum Mohelnice

Muzeum je umístěno v objektu bývalé fary, v domě, jehož počátky sahají do druhé poloviny 13. století a který byl pravděpodobně součástí zaniklého mohelnického hradu. Biskupův hrad je v Mohelnici připomínán počátkem 14. století. Tehdy byl dům prodán mohelnickému fojtovi. Od 16. století sídlila v objektu fara a děkanství. V roce 1957 byla budova zakoupena pro potřeby mohelnického muzea, které zde sídlí dodnes. První staletí existence domu připomínají gotické sklepy, z období rané renesance se dochovaly vzácné fresky, z nichž nejpůsobivější je tzv. Hostina bohatcova zobrazující podobenství o boháči a Lazarovi z evangelia sv. Lukáše.  Objekt byl několikrát přestavován. Současnou podobu získal po ničivém požáru z roku 1841, kdy byla vystavěna čelní fronta budovy s průjezdem a spojena s již zmiňovaným starším domem děkanství. V jedné z místností nového křídla se dochovala původní výmalba z druhé poloviny 19. století, která je autentickým doplňkem instalovaného měšťanského pokoje v nové stálé expozici Z dějin Mohelnicka.

 

Muzeum Zábřeh

Dům Pod Podloubím, kde od 24. října 1998 opět sídlí zábřežské muzeum, je jedním z nejcennějších dokladů vývoje měšťanského domu na severní Moravě. Mezi jeho majitele patřili většinou přední zábřežští měšťané. Jedním z nich byl i rentmistr na Žerotínově panství Burian Vizovský, jehož dcera Magdalena byla první ženou J. A. Komenského. Dům mázhausového typu s gotickými sklepy byl ve druhé polovině 16. století renesančně přestavěn. Tehdy byla přistavěna věž s podloubím. Období baroka připomínají stropy v přízemí a prvním poschodí. Začátek 19. století přinesl změny na štukové výzdobě na fasádě věže a změnu konstrukce střechy. Na začátku šedesátých let byla budova upravena pro potřeby muzea, které v něm sídlilo až do roku 1981. Pro havarijní stav objektu muselo dům Pod Podloubím opustit a vrátilo se do něho až za 17 let.

 

Klášterní kostel Zvěstování Panny Marie

Klášterní kostel, majetek Města Šumperka, provozuje Vlastivědné muzeum v Šumperku jako jednu ze svých expozic. Kostel zasvěcený Zvěstování Panny Marii byl dobudován v první třetině 14. století při dominikánském klášteře jako druhý chrám ve městě. Po velkém požáru města roku 1513 byl opraven a stal se pohřebním kostelem šumperských Žerotínů. Ve 2.půli 16.století byl protestantskou svatyní a v 17. století opět klášterním kostelem. Požár města v roce 1669 kostel silně poničil, stavba byla opravena v barokním stylu, byla vybudována krypta a postupně připojeny dvě velké boční kaple. Po zrušení kláštera Josefem II. roku 1784, připadl kostel městu. To provádělo drobné dostavby a průběžně pečovalo jeho údržbu i modernizaci provozu. Ve druhé polovině 20. století byla péče města jen sporadická, kostel chátral a v 70. letech byl již pro nepříjemný pobyt ve vlhkých interiérech pro církevní obřady neúnosný a byl uzavřen. Rekonstrukce celého chrámu probíhala od roku 1990. Jednalo se jak o stavební obnovu, tak o restaurování mobiliáře. V roce 2005 byl kostel předán veřejnosti a slouží od té doby ke koncertní a výstavní činnosti i jako shromažďovací sál pro významné společenské události ve městě i v případě zájmových skupin. Vzhledem k charakteru objektu jej Vlastivědné muzeum provozuje i jako specifickou expozici.

Hrad Šternberk

 

Mohutný hrad založený Šternberky ve 13. století. Nejvýznamnější člen rodu Albert II. ze Šternberka - biskup Litomyšlský, arcibiskup Magdeburský - hrad rozšířil a vyzdobil vrcholným uměním doby Karla IV.
V 16. století byl hrad přestavěn renesančně pány Berky z Dubé a Lipé. Současná podoba je z konce 19. století, kdy byl hrad upraven Lichtenštejny v duchu historického romantismu.

 

Hrad Helfštýn

Hrad je vybudován na hřebeni nad údolím Bečvy. V minulosti střežil hlavní cestu do Slezska. Na hradě se nachází expozice historické mincovny, Železná cesta, expozice uměleckého kovářství.

  • Expozice historické mincovny - V suterénu hradního paláce.
  • Hodiny - Výstava ze sbírek Muzea Komenského v Přerově.
  • Expozice uměleckého kovářství - V suterénu hradního paláce.

    V roce 1985 byl v hradní kapli nalezen unikátní románský relikviář sv. Maura ze 13. století - druhý největší poklad České republiky, který je možno zhlédnout s doprovodnou expozicí v I. patře dolního zámku.

    Státní hrad Helfštýn
    75131  Týn nad Bečvou
      

     

     

     

    Chrám sv. Mořice, Olomouc

    Výstavba monumentálního trojlodního gotického kostela v Olomouci započala na přelomu 14. a 15. století po požáru staršího objektu. Přes několikeré úpravy si zachoval svůj středověký charakter. V kostele jsou umístěny vzácné varhany vratislavského mistra Michaela Englera z r. 1745. Možnost výstupu na věž.

    Svatomořický kostel se nachází stísněný mezi ulicemi města a okolní historickou zástavbou hanácké metropole, severně od Horního náměstí, na Pekařské ulici. Stavba je velmi těžko fotografovatelná právě kvůli okolní zástavbě. Kostel prošel mnoha etapami stavebního vývoje od pozdně románské panské svatyně, přes raně gotickou přestavbu, až po stavbu současného chrámu ukončenou na počátku 16. století. Nejznámější částí kostela je pozdně gotická jižní věž z kamenných kvádrů a zvonicovou nástavbou.

    Hrad Sovinec

     

     

     

     

    Hrad, založený před rokem 1348 příslušníky rodu Hrutoviců, nazývajícími se „páni ze Sovince“, byl za husitských válek významnou husitskou pevností. V 16. století hrad renesančně upraven a mohutně opevněn (polygonální dělová bašta , opevnění zvané Kočičí hlava, barbakán s dnešní první branou). Roku 1623 hrad získal Řád německých rytířů, který zde v letech 1627 - 1643 vybudoval rozsáhlé barokní opevnění ( bastiony a bašty, předsunutá věž). Na podzim 1643 hrad dobyli Švédové. Ve 40. letech 19. století zde byl řádový seminář a od roku 1867 lesnická škola. Za druhé světové války byli na hradě vězněni francouzští zajatci. V současnosti je hrad, který v roce 1945 vyhořel, postupně rekonstruován. 

    • Expozice lesnické školy na Sovinci a expozice drobností z historie hradu - V bývalých konírnách jsou instalovány expozice lesnické školy na Sovinci a expozice drobností z historie hradu
    • Expozice cínu a zbraní - V purkrabství se nachází expozice cínu a zbraní.

    Při archeologickém průzkumu v budově purkrabství nalezeny dvě lidské kostry (s největší pravděpodobností nebožtíci zazdění do základů).

    Zámek Velké Losiny

     

     

    Zámek Velké Losiny patří k nejvýznamnějším renesančním památkám na severní Moravě. Roku 1496 získal Losiny zástavou od krále Vladislava II. Jagelonského Jan ze Žerotína, příslušník starého moravského rodu Žerotínů. Zámek Velké Losiny stojí na místě bývalé tvrze, ale písemné zmínky z té doby nejsou k dispozici.

    Po dlouho dobu byl zámek ve Velkých Losiných stranou zájmu pánů ze Žerotína. Obrat nastal roku 1562, kdy se město Šumperk – tehdejší sídlo Žerotínů - vykoupilo z poddanství. Jako nové, reprezentativní, sídlo rodu si zvolil Jan starší ze Žerotína právě zámek v nedalekých Velkých Losinách.

    Renesanční zámek s arkádovým dvorem, který nechal koncem 16. století vybudovat Jan ze Žerotína, se neblaze proslavil v osmdesátých letech 17. století, kdy byl dějištěm známých čarodějnických procesů; přibližuje je například film Kladivo na čarodějnice. Prohlídky představují původní renesanční interiéry s autentickým zařízením a cennými sbírkami zbraní a tapisérií.

  • Rešovské vodopády

     

     

     Svůj název mají podle vsi Rešov, která jim je z okolních sídel nejblíže. Leží také v Nízkém Jeseníku a tvoří je kaskáda na říčce Huntavě. Od roku 1965 jsou Rešovské vodopády chráněným územím o ploše 6,3 ha. Do Rešova se lze dostat jen jediným způsobem, neboť v něm silnice končí: po silnici č. 370 z Rýmařova do Horního Města, z něj pak vlevo do Rešova. Parkoviště je u hospody ve vsi a ačkoli je to zcela nečekané, je zdarma. Odtud musí každý po svých po značené cestě k vodopádům, které jsou asi 3 km pod kopcem.

     

     

    Rešovské vodopády jsou tvořeny asi 200 metrů dlouhou kaňonovitou soutěskou o šířce cca 10 metrů; okolní stěny se tyčí do dvacetimetrové výše. Voda Huntavy tady zdolává několik stupňů a ten nejvyšší má na naše poměry úctyhodných 10 metrů výšky. Okolo vodopádů se návštěvníci pohybují po dřevěných lávkách a schodech, ovšem někde takovéto zabezpečení chybí, proto je zcela na místě dávat pozor na sebe partnera, i případně na malé děti. Nad vodopády jsou nenápadné zbytky středověkého hrádku nebo tvrze. Z jistého ohledu je to stavba opravdu zajímavá: nevíme o ní vůbec nic. Vodopády budou jistě nejzajímavější v létě (voda je ideální na zchlazení, troufám si tvrdit, že nemá víc než 10° C ale pokud bude v den vaší návštěvy opravdu vedro určitě se vyrácháte i tak:). A na podzim se okolní stromy smíšeného lesa rozehrávají mnoha barvami, takže krása! Vodopády v zimě musejí být přímo nádherné, ale cesta k nim a hlavně pohyb po zledovatělých skalách není nic bezpečného. Proto jsem tam v tuto dobu ještě nebyla:( K vodopádům doporučuji vzít si stativ, samozřejmě foťák, svačinu:) a pěkný slunný den!:)

    Náměšť na Hané

     

     

    Na severní Moravě, na východním okraji Drahanské vrchoviny, jen asi 15 km na západ od Olomouce leží malé městečko Náměšť na Hané, ve kterém najdeme pozdně barokní zámek obklopený francouzským, kruhovým parkem, z něhož vybíhají do čtyř světových stran lipové aleje.

    Zámek nechal vystavět hrabě Ferdinand Bonaventura Harrach v letech 1760-1763. Patrová hlavní budova s typickou mansardovou střechou a vikýři nese jednoznačné rysy ovlivnění soudobou francouzskou architekturou.

    Na oba boky zámku navazují přízemní křídla, která se oblouky napojují na pavilony, mezi nimiž je brána, kterou je možno vstoupit do zámeckého nádvoří. Na snímku vpravo je kolonáda v zámeckém parku.

    Nejkrásnějšími interiéry zámku jsou Červený a Zlatý salonek a knihovna. Z vybavení přitahují největší pozornost návštěvníků honosné kočáry ze sbírek olomouckého arcibiskupství. Zámek je obklopen pěkným parkem.

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

      

    TOPlist